|
|
|
|
Příběh mého životaČást TřetíV neděli 23.ledna 2005 jsem objevil další dvě stránky rukopisu mého otce Ing Josefa Pavla, kde popisuje první léta jeho života po svatbě s mojí matkou Marií. Ačkoliv tam některá fakta opakuje z předešlého "Příběhu", pro zajímavost obě stránky doslovně uvádím. Můj otec (dědeček) píše: Se svou manželkou Marií jsem se seznámil o posvícenské zábavě v říjnu 1929 v Doňově. Byla tam na návštěvě u dědečka a babičky Píchů, u nichž žila a také chodila do tamní obecné školy v mladších letech, aby ulehčila výchovu ostatních dětí u Marků v Drahově. U Marků bylo totiž 6 dětí. Svatbu jsme měli 8.VIII.1931 v kostele v Drahově. Svatba byla slavná, za velké úcasti přátel z obojí strany. Kromě mého otce a matky byl tam můj bratr se švagrovou Annou, obě sestřenice Miládka Štruncová, provdaná Lindaurová z Bolevce a Božena Ježková, provdaná Číhalová z Klatov resp. Plzně. Pak tam byl bratranec Ing.Vojtěch Pechman. Z Českých Budějovic byl za družbu (za mládence) bratranec Rudolf Pavel se svou nevlastní matkou. Po svatbě jsem narukoval na vojenské cvičení do Bratislavy, na měsíc. Po návratu jsme se ubytovali v domku paní Bozděchové, vdově po strojvůdci ČSD v Mezimostí (č.241) proti nádraží. Byt byl o kuchyni a jednom pokoji v 1. poschodí. Bydlelo se tam dobře do doby, než si na nás paní Bozděchová zasedla. V přízemí byl železniční konzum. Jára se nám narodil 17.VI.1932 za asistence porodní asistentky z Veselí n/L. Vše proběhlo hladce a v pořádku. Kočárek pro něho jsme si koupili v Soběslavi, postýlku až později. Jára se měl hned od začátku k životu, byl živý zvláště v noci, nechtěl spát a mnoho se nabrečel. Mysleli jsme, že mu něco schází, že je stonavý a jezdili jsme s ním k tamnímu doktorovi Soukupovi na prohlídky. Podle jeho doporučení jsme mu omezovali jídlo, pití mléka co do obsahu i jeho výživnosti a když se to nelepšilo, a Jára řičel čím dál víc, šli jsme s ním k druhému lékaři Fürstovi ve Veselí n/L, který byl starší a zkušenější a měl vlastní děti a vnoučata. Ten okamžitě vystihl, co Járovi schází, že je hladem umořený a předepsal pro něj vhodný jídelníček a kromě toho mu dával horské slunce. Jára zesílil, zasytil se, uklidnil a spal dobře i v noci. Jezdili jsme s ním na návštěvy do Drahova a na vycházky do lesa v Klobasné. Pak už to s ním šlo dobře, prospíval a mnoho ani nestonal. Pokřtěn byl ve Veselí n/L. Přesný den křtu, ani kdo jej křtil, už se nepamatuji. Křestní list nemohu najít.Asi ho má u sebe Jára. (Křest provedl kaplan Jan Bártík dne 26.června 1932). Ke konci roku 1932 jsme se přestěhovali do nového, dosud neobydleného domku na břehu Nežárky v Mezimostí, kde jsme měli byt o kuchyni a 2 místnostech. Bydleli jsme tam sami. Majitel byl zaměstnán na Slovensku a domek si postavil do penze. Bydlelo se tam dobře. Byl tam klid. Měli jsme tam dvorek s kolnou na dříví a uhlí a zahradu, kde jsme vysadili ovocné stromy, dovezené ze školky v Táboře. Měli jsme pěkného hlídacího psa, vlčáka, "Bojíka", kterému jsme postavili na dvorku boudu. Byla tam také studna na vodu. Járu však většinou koupali ve vodě z Nežárky, která byla velmi čistá. S námi tam tehdy začala bydlet Bóža, když udělala maturitu na obchodní škole v Č. Budějovicích a nemohla dostat zaměstnání.Doprovázela nás pak i do Jindřichova Hradce, kam jsme se přestěhovali z jara 1933. To už Jára pěkně běhal a jezdil jsem s ním na borůvky do lesů u sv. Barbory, kde bylo borůvek hodně. Také jsme se tam společně vykoupali v nedalekém rybníku v lese. Jinak jsme se chodili koupat v Jindř. Hradci do Nežárky, která tekla na druhé straně nádraží, kde jsme bydleli v 1. poschodí. Byt jsme tam měli velmi pěkný, velký. Měli jsme tam společnou předsíň a záchod se sousedním výpravčím. Byl tam zaveden vodovod na chodbu, na vodu z Nežárky, kterou se napájely parní lokomotivy. Na vaření a pití jsme brali vodu ze studny vedle nádražní budovy. Voda tam byla dobrá a čerpali ji tam i obyvatelé sousedních domů. Bydlelo se nám tam překrásně, služba tam byla výborná. Služebna byla umístěna v protilehlém domu. Úřední dobu jsme měli pohodlnou. Práce tam byla jednoduchá. Se zaměstnanci ČSD, kde jsme bydleli i tam, kde jsem sloužil, jsme si dobře rozuměli, scházívali jsme se společně, abychom se pobavili. Město bylo živé, bylo to středisko rozlehlého kraje až k rakouským hranicím. Žilo tam mnoho Němců. Byli to vesměs dobří, zruční a spolehliví pracovníci, kteří tam byli usedlí po mnoho století. Měli jsme tam též pěknou zahrádku, kde mamka (manželka) pěstovala květiny a zeleninu. Zahrádkou protékal potůček. Navštěvovali nás tam z Drahova i Doňova a Vřesné. Děda (Marek) přivezl Járovi houpacího koně. Járu jsem si brával s sebou v neděli, když jsem šel na mši svatou v klášteře a pak také do kanceláře, kde se Jára mohl proběhnout po místnostech podle libosti. Bohužel mně často vysílali z Jindř. Hradce na substituce do jiných služeben ČSD, na př. do Kolína, Benešova a Tábora a nejčastěji až do Mostu. To bylo nepříjemné a namáhavé, zvlášť dojíždění do Mostu bylo nevýhodné. Jezdil jsem domů každou neděli. Přijížděl jsem domů v sobotu večer v 9 hod a odjížděl v pondělí v 1 hodinu ráno nákladním vlakem. Do Mostu jsem pak přijížděl v pondělí v 9 hod a odjížděl v sobotu ve 13 hod. 2.VII.1934 se nám v Jinřichově Hradci narodila Mařenka za asistence tamní porodní báby. Chvála Bohu dopadlo to zase dobře. Pokřtěna byla v tamním děkan. chrámě Panny Marie. V J. Hradci jsme bydleli až do srpna 1935, kdy nás přeložili do Mostu. Přidělili nám tam tam poměrně pěkný byt v novém domu ČSD naproti starému nádraží. Z Jinřichova Hradce se nám samozřejmě nechtělo, to byl veliký rozdíl, na jedné straně takový klid a čistý vzduch a krásné prostředí a na druhé straně pravý opak. Přes to jsme si i tam brzy zvykli. Našli jsme si tam přátele. Služba tam byla zajímavá, všude panoval rušný život. Za námi se tam přijel podívat i bratr František se svou manželkou. Járovi už byly přes 3 roky a Mařence přes rok. Mařenka už také pěkně běhala a vozil jsem ji venku v kočárku. Byla hodná, neboť po zkušenostech s Járou jsme ji už v jídle nešidili. V Mostě jsme bydleli jen jeden rok a roku 1936 na podzim jsme se přestěhovali do Prahy a to do Ruské třídy ve Vršovicích, naproti kasáren 28. pěš. pluku. To už jsem ale napsal na dřívějších listech. KONEC ČÁSTI TŘETÍ Přepsal syn Jaroslav Pavel v Edinburgh dne 23.ledna 2005 |
|
Copyright © |